List Laboratorní příručky
Datum aktualizace:	1. 1. 2015
Evidenční číslo SOP:	SOPVI0005
Název metody:	ENAtypizace
Název metody na výsledcích laboratorního vyšetření:	S_jednotlivé antigeny
Jednotky:	index
Indikace:	Vyšetření se používá pro diagnostiku systémových autoimunitních onemocnění. Systémové autoimunitní onemocnění je charakterizováno přítomností cirkulujících autoprotilátek zaměřených proti rozsáhlému počtu různých buněčných antigenů. Skupina zahrnuje systémový lupus erythematodes (SLE), smíšené onemocnění pojivové tkáně (MCTD), Sjögrenův syndrom, sklerodermii a polymyositis/dermatomyositis. Stanovení profilu protilátek proti ENA je klíčové laboratorní vyšetření pro stanovení diagnózy. Stanovujeme tyto antigeny: Anti-Jo-1, Anti-Sm, Anti-RNP, Anti-SSA(Ro), Anti-SSB(La), Anti-Scl-70, Anti-CENP, Anti-histony
Nejistota měření:	Neuvedeno
Mez detekce:	Neuvedena
Systémy primárního vzorku
Druh odběrového materiálu:	Dle typu materiálu pro laboratorní stanovení – kapitola C8 – Odběr materiálu Laboratorní příručky
Typ materiálu odebíraného:	Venózní krev
Odebírané množství vzorku:	5ml
Typ materiálu pro laboratorní stanovení:	Sérum
Množství pro analýzu včetně mrtvého objemu:	150µl
Stabilita odebíraného materiálu 20-25 °C:	Neuvedena
Stabilita materiálu pro stanovení 20-25 °C:	Neuvedena
Stabilita materiálu pro stanovení 4-8 °C:	5 dnů
Stabilita materiálu pro stanovení -20 °C:	Více než 1 týden
Interference:	Lipemické, hemolytické nebo bakteriemi kontaminované vzorky mohou způsobit falešnou pozitivitu či falešnou negativitu výsledků.
Dostupnost pro rutinní vyšetření:	Pracovní dny
Dostupnost pro statimová vyšetření:	Pracovní dny
Odezva pro rutinní vyšetření:	Do 4hodin od doručení materiálu do laboratoře
Odezva pro statimová vyšetření:	Do 2 hodin od doručení materiálu do laboratoře
Referenční rozmezí	Menší než 1 negativní Větší než 1 pozitivní
Zdroje variability:	Neuvedeno
Interpretace výsledků:	Hodnocení výsledků ve vztahu k naměřeným hodnotám je hodnoceno tak, jak je uvedeno v tabulce v části Referenční rozmezí. Negativní výsledek obvykle znamená, že v krevním oběhu pacienta není žádná z testovaných protilátek, ale nevylučuje přítomnost specifického revmatoidního onemocnění, protože pacienti s onemocněním pojivových tkání mohou být negativní na ENA protilátky. Hraniční vzorky by se měly znovu vyšetřit. Vzorky, které jsou opakovaně hraniční, by měly být vyhodnoceny pomocí alternativní metody. Zvýšené hladiny protilátek proti kterémukoliv antigenu mohou svědčit pro specifické revmatoidní onemocnění. Klinický význam jednotlivých autoprotilátek: Anti - histony jsou nespecifické autoprotilátky detekovatelné u různých onemocnění. Mohou být detekovány u případů SLE (50 - 80%), často u polékového SLE (90 - 95%), u pacientů se systémovou sklerózou (až 30%), PBC (50%) a také u pacientů trpících AIH (až 35%). Anti - SS-A autoprotilátky jsou často přítomny v séru pacientů se SLE. Vysoké procento těchto autoprotilátek se nachází u pacientů s kožními formami LE a také u těhotných SLE pacientek. SA autoprotilátky mohou být přítomny u ANA negativních pacientů, v případě subakutní kožní formy lupus erythematodes, u lupus-like u asociovaného s homozygotním deficitem C2 a u skupiny pacientů s nepřítomností protilátek anti-dsDNA. Anti - SS-B autoprotilátky spolu s SS-A mohou být přítomny u pacientů se Sjögrenovým syndromem na podkladě SLE. U pacientů se SLE se vyskytují až v 15%. Výskyt obou autoprotilátek svědčí pro mírnější formu SLE: Izolované SS-B se vztahují k časné formě Sjögrenova sy. SS-A a SS-B jsou exprimovány na srdečních svalových vláknech a mohou zvyšovat riziko vzniku kongenitální srdeční zástavy u novorozenců, pakliže se na ně příslušné protilátky naváží. Anti - Sm autoprotilátky jsou specifickým markerem pro SLE a jsou asociovány s vyšší frekvencí renálního postižení nebo komplikací ze strany centrálního nervového systému. Anti-Sm jsou vysoce prediktivní pro toto onemocnění. Anti - RNP - přítomnost vysokých hladin izolovaných protilátek proti RNP svědčí pro smíšenou chorobu pojiva (MCTD) a jsou obvykle asociovány s benignějším průběhem onemocnění. Nízké hladiny protilátek proti RNP spolu s dalšími autoprotilátkami lze nalézt v séru pacientů s progresivní systémovou sklerózou, Sjögrenovým syndromem a revmatoidní artritidou. Anti - Jo1 patří do skupiny autoprotilátek charakteristicky přítomných u pacientů s myositidou (50%) a je spojena s vysokou incidencí doprovodného onemocnění plicního intersticia. Anti - Scl-70 jsou vysoce specifické pro sklerodermii. Jsou pozorovány také u menší části pacientů se SLE. Pacienti se sklerodermií, kteří mají přítomny protilátky proti Scl-70, mají častěji závažnější průběh onemocnění, častější postižení vnitřních orgánů a spíše difuzní než lokalizované postižení kůže. Protilátky proti Scl-70 se zřídka nalézají u jiných autoimunitních onemocnění a proto je jejich detekce u pacientů s čerstvým Raynaudovým fenoménem vysoce signifikantní. Anti - CENP jsou asociovány s CREST syndromem a mohou naznačovat benignější progresi onemocnění. Jsou méně obvyklé u ostatních kolagenóz, ale jsou přítomny u 10 - 30% pacientů s Raynaudovým syndromem. Autoprotilátky proti centromerovým proteinům mohou být přítomny i zdravých jedinců. Diagnóza by neměla být stanovena pouze na základě výsledku tohoto vyšetření. Výsledky testu by se měly interpretovat v souladu s klinickým stavem a výsledky dalších diagnostických testů. Hlášení výsledků provádí pracovník pověřený hlášením výsledků, konzultace k výsledkům podává úsekový vedoucí.
Vytvořil:	Ing. Monika Heinige, Karlovarské imunologické centrum, s.r.o., 29.01.2015