List Laboratorní příručky	LLP
Název metody:	Stanovení protilátek proti jaterním antigenům imunoblotem
Název metody na výsledcích laboratorního vyšetření:	S_liverblot
Jednotky:	Neuvádí se
Indikace:	Stanovení jaterních antigenů je určeno k diferenciální diagnostice hepatopatií.
Nejistota měření:	Neuvádí se
Mez detekce:	Neuvedeno
Systémy primárního vzorku
Druh odběrového materiálu:	Dle typu materiálu pro laboratorní stanovení – kapitola C8 – Odběr materiálu Laboratorní příručky
Typ materiálu odebíraného:	Venózní krev
Odebírané množství vzorku:	5ml
Typ materiálu pro laboratorní stanovení:	Sérum
Množství pro analýzu včetně mrtvého objemu:	200 µl
Stabilita odebíraného materiálu 20-25 °C:	Neuvedeno
Stabilita materiálu pro stanovení 20-25 °C:	8 hod
Stabilita materiálu pro stanovení 4-8 °C:	1 týden
Stabilita materiálu pro stanovení -20 °C:	Více než 1 týden
Interference:	Bakteriální kontaminace nebo tepelná inaktivace mohou ovlivnit výsledky testu.
Dostupnost pro rutinní vyšetření:	Pracovní dny
Dostupnost pro statimová vyšetření:	Není statimové vyšetření
Odezva pro rutinní vyšetření:	Do 5 pracovních dnů od doručení materiálu do laboratoře
Odezva pro statimová vyšetření:	Není statimové vyšetření
Referenční rozmezí
Zdroje variability:	Neuvedeno
Interpretace výsledků:	Pozitivní výsledek obvykle znamená přítomnost příslušné/ých protilátky/ek v séru pacienta a podporuje diagnózu. Negativní výsledek obvykle znamená, že v krevním oběhu pacienta není žádná z testovaných protilátek. V případě negativního výsledku nelze definitivně diagnózu vyloučit. Souprava detekuje tyto antigeny: AMA-M2: antimitochondriální protilátky jsou heterogenní skupinou autoprotilátek namířených proti různým proteinům vnější i vnitřní mitochondriální membrány. AMA podtyp M2 jsou namířeny proti epitopům pyruvátdehydrgenázového komplexu. Vysoká specifita a senzitivita této protilátky je prospěšná pro diagnostiku primární biliární cirhózy (PBC). Je detekována u 90-95% pacientů s PBC. Signifikantní pro diagnózu PBC je i nález vyššího titru AMA metodou nepřímé imunofluorescence. Anti-Sp100: Tyto autoprotilátky jsou vysoce specifické (specificita 97%) pro PBC. Lze je najít u 31 % pacientů s PBC. Navíc je lze detekovat u 48 % pacientů s PBC, potvrzenou histologicky, kteří jsou negativní pro AMA. Proto je stanovení obou těchto protilátek současně vysoce specifické pro PBC . Anti-Sp100 lze velmi zřídka detekovat i u jiných autoimunitních onemocnění (RA, SLE, systémové sklerodermie, Sjögrenův syndrom) Anti-gp210 : Vysoce specifické (99,5%), ale relativně málo senzitivní (detekovány asi u 20-40% pacientů) pro PBC. Zároveň jsou detekovány přibližně u stejného množství pacientů AMA-negativních s klinicky a histologicky prokázanou PBC. U pacientů S AIH, RA, Sjögrenova syndromu a polymyositidy nalézáme tyto protilátky zřídka. Anti-SLA/LP: vysoce specifický marker pro AIH typ 1. Někteří autoři uvádějí, že anti-SLA a anti-LP jsou jedna a ta samá protilátka, která má jako cílový autoantigen cytosolový tRNA asociovaný protein (50kD). Recentní data potvrzují, že pacienti anti-SLA/LP pozitivní mají horší průběh AIH. Anti-LKM-1: protilátky proti mikrozomům jater a ledvin jsou sérologickým markerem podporující diagnózu AIH-2. Cílovým antigenem je cytochrom P4502D6. LKM-1 protilátky jsou také detekovány u pacientů s chronickou hepatitidou C (cca 7%). Anti-LC-1: protilátky proti cytosolovému antigenu typu 1 (LC-1) jsou specifickým markerem, prokazatelným u 50 % pacientů s AIH-2. Protilátky LC-1 jsou detekovány zhruba u poloviny všech LKM-1 pozitivních pacientů. Na rozdíl od LKM-1 protilátek anti LC-1 koreluje s aktivitou onemocnění. Bylo prokázáno, že u 10 % pacientů s AIH je detekován pouze anti-LC-1, jako jediný serologický marker autoimunitní hepatidity. Anti-SMA: Jsou protilátky namířené proti hladkým svalům. Jsou typickými markery pro diagnózu AIH-1. Jsou detekovány u 87 % pacientů s AIH, buď jako jediný marker, nebo v kombinaci s ANA. Anti-SMA mohou být namířeny proti mikrofilamentům (F-actin nebo myosin) nebo proti středním filamentům (desmin) hladkého svalu. U AIH-1 jsou predominantně detekovány protilátky proti F-actinu. Definitivní klinická diagnóza by neměla byt založena na výsledcích jediného testu. Lékař by měl vzít v úvahu všechny klinické i laboratorní poznatky. Také každé rozhodnutí pro terapii by měla být přijata individuálně. Hlášení výsledků provádí pracovník pověřený hlášením výsledků, konzultace k výsledkům podává úsekový vedoucí.
Evidenční číslo SOP:	SOPVI0012
Vytvořil:	Ing. Monika Heinige, Karlovarské imunologické centrum, s.r.o., 04.05.2020