Lab In - Institut laboratorní medicíny
List Laboratorní příručky LLP
Datum aktualizace: 4. 2. 2017
Evidenční číslo SOP: SOPVI0023
Název metody: BMG
Název metody na výsledcích laboratorního vyšetření: S_BMG IgG
Jednotky: Index
Indikace: Diferenciální diagnostika kolagenóz, Goodpasteurův syndrom.
Nejistota měření: Neuvádí se
Mez detekce: Neuvedeno
Systémy primárního vzorku
Druh odběrového materiálu: Dle typu materiálu pro laboratorní stanovení – kapitola C8 – Odběr
materiálu Laboratorní příručky
Typ materiálu odebíraného: Venózní krev
Odebírané množství vzorku: 5ml
Typ materiálu pro laboratorní stanovení: Sérum
Množství pro analýzu včetně mrtvého objemu: 150 µl
Stabilita odebíraného materiálu 20-25 °C: 1 den
Stabilita materiálu pro stanovení 20-25 °C: 1 den
Stabilita materiálu pro stanovení 4-8 °C: 6 dnů
Stabilita materiálu pro stanovení -20 °C: 6 měsíců
Interference: Silně hemolytická nebo lipemická séra nebo séra od pacientů s jaterními chorobami by neměla být
používána.
Dostupnost pro rutinní vyšetření: Pracovní dny
Dostupnost pro statimová vyšetření: Není statimové vyšetření
Odezva pro rutinní vyšetření: Do 5 pracovních dnů od doručení materiálu do laboratoře
Odezva pro statimová vyšetření: Není statimové vyšetření
Referenční rozmezí
Pohlaví Věk_od      Věk_do      Dolní_ref._mez Horní_ref._mez Jednotky   
-------------------------------------------------------------------------
   A    1d          99r         0.00           20.00          kU/l
-------------------------------------------------------------------------
Vysvětlivky: d-den, m-měsíc, r-rok, A-muž i žena, F-žena, M-muž
Zdroje variability: Výrobce neudává
Interpretace výsledků: Výsledky ve vztahu k naměřeným hodnotám jsou hodnoceny tak, jak je uvedeno v tabulce v sekci Referenční rozmezí.

Negativní výsledek znamená, že protilátky nebyly v krvi pacienta přítomny.
Pozitivní výsledek znamená přítomnost specifické protilátky a může podporovat diagnózu.

Protilátky proti glomerulární bazální membráně (GBM) hrají přímou patogenní roli v poškození glomerulární kapilární stěny. Onemocnění se prezentuje jako rychle progredující glomerulonefritida, která může být provázena krvácením do plic. Odlišení od plicní infekce a plicní venostázy může být v některých případech obtížné. Nález mikroskopické hematurie u pacienta s krvácením do plic by měl vést k vyšetření protilátek proti bazální membráně glomerulů. Renální léze v časných fázích charakterizovaná mikroskopickou (jen výjimečně makroskopickou) hematurií a malou proteinurií obvykle velmi rychle progreduje do selhání ledvin, často s oligurií, obvykle bez hypertenze. U pacientů s renální glomerulonefritidou lze prakticky vždy prokázat cirkulující IgG anti-GBM protilátky, jejichž titr koreluje v době diagnózy se závažností nefritidy, v remisi dochází k poklesu titru a relaps je opět provázen vzestupem titru.
Je třeba pamatovat na to, že stejné klinické příznaky (tj. kombinace plicního krvácení a ledvinového selhání) můžeme pozorovat také u jiných onemocnění - například při některých kolagenózách (SLE, RA) dále při akutní glomerulonefritidě spojené s oběhovým městnáním, také při granulomatóze s polyangiitidou (GPA - dříve nazývanou Wegenerova granulomatóza) a při bakteriální endokarditidě. Všechna tato onemocnění lze však zpravidla odlišit podle jiných charakteristických rysů. Vyšetření těchto protilátek je indikováno u rychle progredujících glomerulonefritid současně s ANCA.

Při stanovení diagnózy je třeba spolu se sérologickými výsledky brát vždy v úvahu klinické příznaky pacienta a výsledky dalších vyšetření.

Hlášení výsledků provádí pracovník pověřený hlášením výsledků, konzultace k výsledkům podává
úsekový vedoucí.
Vytvořil: Ing. Monika Heinige, Karlovarské imunologické centrum, s.r.o., 04.02.2017