|
|
| List Laboratorní příručky | |
| Datum aktualizace: | 12. 2. 2020 |
| Název metody: | Inzulín |
| Název metody na výsledcích laboratorního vyšetření: | Inzulín |
| Jednotky: | mIU/l |
| Indikace: |
Inzulín má celou řadu biologických účinků, z nichž nejdůležitější je působení na transport a intracelulární metabolismus glukózy v tzv. inzulín senzitivních tkáních (zejména kosterní svalstvo, tuková tkáň a játra). Působí anabolicky v oblasti proteinového a lipidového metabolismu, snižuje jaterní produkci glukózy a potencuje tvorbu glykogenu. V malém množství je tvořen nepřetržitě a jeho hladina stoupá zejména postprandiálně. Základním stimulem pro sekreci inzulínu je vzestup hladiny glukózy v krvi. Beta-buňky pankreatu bezprostředně reagují exocytózou granul proinzulínu (první fáze sekrece) a vzápětí jeho novou biosyntézou (druhá fáze sekrece). Proinzulín se po uvolnění okamžitě štěpí v ekvimolárním poměru na C-peptid a inzulín. Plazmatický poločas inzulínu je velmi krátký (okolo 5 min.). V cílových tkáních se inzulín váže na specifické receptory. Inzulín je inaktivován zejména v játrech a ledvinách, ale také v jiných periferních tkáních. Hypoglykemický účinek inzulínu je antagonizován kontraregulačními hormony, zejména glukagonem, katecholaminy, kortizolem a růstovým hormonem. |
| Mez detekce: | 1,0 mIU/l |
| Systémy primárního vzorku | |
| Druh odběrového materiálu: |
Dle typu materiálu pro laboratorní stanovení – kapitola C8 – Odběr materiálu Laboratorní příručky |
| Typ materiálu odebíraného: | venózní krev |
| Odebírané množství vzorku: | 5 ml |
| Typ materiálu pro laboratorní stanovení: | S_sérum |
| Množství pro analýzu včetně mrtvého objemu: | 150 µl |
| Stabilita materiálu pro stanovení 4-8 °C: | 24 hodin, oddělit sérum co nejrychleji po odběru |
| Stabilita materiálu pro stanovení -20 °C: | 7 dnů |
| Interference: |
Nelze použít silně hemolytické vzorky, z rozpadajících erytrocytů se uvolňují peptidázy, které degradují inzulín. Interferuje hemoglobin nad 5g/l, bilirubin nad 342 µmol/l, triacylglyceroly nad 34,2 mmol/l. Mohou také interferovat protilátky proti inzulínu, které se někdy objevují v séru pacientů léčených inzulíny. |
| Dostupnost pro rutinní vyšetření: | Pracovní dny |
| Dostupnost pro statimová vyšetření: | Není statimové vyšetření |
| Odezva pro rutinní vyšetření: | Do 4 hodin od doručení materiálu do laboratoře |
| Odezva pro statimová vyšetření: | Není statimové vyšetření |
| Referenční rozmezí | Pohlaví Věk_od Věk_do Dolní_ref._mez Horní_ref._mez Jednotky ------------------------------------------------------------------------- A 1d 99r 2.6 24.9 mU/l ------------------------------------------------------------------------- Vysvětlivky: d-den, m-měsíc, r-rok, A-muž i žena, F-žena, M-muž |
| Zdroje variability: | Hladinu inzulínu ovlivňuje především příjem potravy před odběrem, fyzická zátěž, užívání některých léků. |
| Interpretace výsledků: |
Hladina inzulínu je zpravidla zvýšená při určitém stadiu diabetu mellitu II. typu jako projev inzulínové rezistence. Dále může být hladina inzulínu zvýšená zejména u stavů spojených se sníženou citlivostí periferních tkání (inzulínová rezistence), při nadprodukci kontraregulačních hormonů (Cushingův syndrom, akromegalie, feochromocytom), u nádorů tvořených beta-buňkami (inzulinom) a vzácně při některých receptorových poruchách. Nejčastějšími příčinami inzulínové rezistence jsou jednak obezita, jednak tzv. metabolický syndrom, jehož součástmi jsou inzulínová rezistence, hypertenze, hyperlipoproteinemie a syndrom polycystických ovarií. Snížená nebo nulová hladina inzulínu je charakteristická pro diabetes mellitus I. typu, kdy jsou beta- buňky pankreatu postupně destruovány autoimunitním procesem. Rovněž v průběhu diabetu mellitu II. typu může postupně dojít k poklesu sekreční schopnosti beta-buněk a poklesu hladiny inzulínu. Hladiny inzulínu také klesají u těžkých forem chronické pankreatitidy nebo hemochromatózy, provázených sekundárním diabetem, a po resekci pankreatu. Hladiny inzulínu je možné stanovovat nalačno, postprandiálně či v průběhu provokačních či inhibičních testů. Ke stimulaci se provádí orální nebo intravenózní glukózový toleranční test, nebo je možné podat glukagon, tolbutamid či nitrožilně arginin. Produkci inzulínu je možné tlumit hladověním či infuzí somatostatinu. |
| Evidenční číslo SOP: | SOPVB1059 |
| Vytvořil: | Mgr. Věra Kašpráková, Sang Lab - klinická laboratoř, s.r.o., 14.02.2020 |