|
|
| List Laboratorní příručky | |
| Název metody: | anti-HSV1/2 IgG |
| Název metody na výsledcích laboratorního vyšetření: | HSV IgG 1/2 |
| Jednotky: | Neuvádí se |
| Indikace: | Vyšetření je indikováno při podezření na infekci virem Herpes simplex u gravidních žen, u nemocných se stomatitidou, encefalitidou. |
| Nejistota měření: | Neuvádí se |
| Mez detekce: | Neuvedeno |
| Systémy primárního vzorku | |
| Druh odběrového materiálu: |
Dle typu materiálu pro laboratorní stanovení – kapitola C8 – Odběr materiálu Laboratorní příručky |
| Typ materiálu odebíraného: | venózní krev |
| Odebírané množství vzorku: | 5 ml |
| Typ materiálu pro laboratorní stanovení: | sérum |
| Množství pro analýzu včetně mrtvého objemu: | 230 µl |
| Stabilita odebíraného materiálu 20-25 °C: | 1 den |
| Stabilita materiálu pro stanovení 20-25 °C: | 1 den |
| Stabilita materiálu pro stanovení 4-8 °C: | 5 dnů |
| Stabilita materiálu pro stanovení -20 °C: | neuvádí se |
| Interference: | Neuvedeno |
| Dostupnost pro rutinní vyšetření: | jednou týdně |
| Dostupnost pro statimová vyšetření: | není statimové vyšetření |
| Odezva pro rutinní vyšetření: | do týdne |
| Odezva pro statimová vyšetření: | není statimové vyšetření |
| Referenční rozmezí | Pohlaví Věk_od Věk_do Dolní_ref._mez Horní_ref._mez Jednotky ------------------------------------------------------------------------- A 99r 0.0 0.9 arb.j. ------------------------------------------------------------------------- Vysvětlivky: d-den, m-měsíc, r-rok, A-muž i žena, F-žena, M-muž |
| Zdroje variability: | Neuvedeno |
| Interpretace výsledků: |
anti- HSV1/2 IgM, anti- HSV1/2 IgG, anti- HSV2 IgG, Výsledky se přepočítají na index pozitivity následovně: (OD vzorku – OD blank) / (OD cut-off kontroly – OD blank) Vzorky s hodnotou indexu větší nebo rovno 1,1 se hodnotí jako pozitivní Vzorky s hodnotou indexu větší nebo rovno 0,9 a současně menší než 1,1 se hodnotí jako hraniční Vzorky s hodnotou indexu menší než 0,9 se hodnotí jako negativní HSV1/2 IgM HSV1/2 IgG HSV2 IgG interpretace negativní negativní negativní nedošlo k infekci HSV- a HSV 2 negativní pozitivní negativní stav po prodělané infekci HSV1 negativní pozitivní pozitivní stav po prodělané infekci HSV1 nebo HSV2 nebo oběma pozitivní negativní negativní primoinfekce, nelze rozhodnout kterým virem pozitivní pozitivní negativní reaktivace latentní infekce virem HSV1 pozitivní negativní pozitivní reaktivace latentní infekce virem HSV2 pozitivní pozitivní pozitivní reaktivace latentní infekce HSV1 nebo HSV2 nebo oběma Herpes simplex virus (HSV) je DNA virus, morfologicky podobný ostatním členům čeledi Herpetoviridae. Přirozeně se vyskytují dvě varianty HSV, které se liší svými vlastnostmi biologickými a epidemiologickými, lze je rozlišit pomocí analýzy restrikčními endonukleázami nebo analýzy antigenní. Oba typy virů vyvolávají u lidí infekční onemocnění, s nejrůznější závažností od projevů nachlazení až po encefalitidu. HSV typ 1 (HSV-1) obvykle infikuje sliznice očí, úst a přechody ze sliznice na pokožku, a také je příčinou sporadické encefalitidy u dospělých. HSV typ 2 (HSV-2) je obvykle spojen s lézemi sliznic pohlavních orgánů: genitální herpes patří nyní mezi nejčastější sexuálně přenášená onemocnění. Spojení mezi místem infekce a typem HSV není samozřejmě výhradní. Pokud již došlo k infekci, virus přetrvává v latentní formě v sensorických gangliích, z nichž se může uvolňovat a způsobovat tak periodickou reinfekci. Tato je vyvolávána celou řadou stimulů, přičemž reinfekce se může (ale také nemusí) projevit jako klinické onemocnění. U jedinců s poruchami imunitního systému je větší pravděpodobnost četnějších výskytů reinfekce HSV. U těhotných žen, které mají genitální herpes, je pravděpodobnost potratu nebo předčasného porodu dvakrát až třikrát větší než u zdravých žen. Aktivní vylučování viru do genitálního sekretu těhotných žen může vyvolat HSV infekci novorozenců v průběhu porodu, když procházejí genitálním traktem. Odhaduje se, že tak může být postiženo 40% až 60% novorozenců. Infekce novorozence během porodu může vést u neléčených pacientů až ke smrti. Ve věku 5 let má 35% dětí protilátky proti HSV-1, ve věku 25 let má 80% dospělých specifické anti-HSV-1 protilátky. Protože HSV-1 a HSV-2 sdílejí společné antigenní determinanty, mohou protilátky proti jednomu typu zkříženě reagovat s druhým typem. Opakující se infekce se často objevují u obou typů bez ohledu na přítomnost cirkulujících protilátek. Rychlá a přesná diagnóza HSV infekce je nezbytná, aby bylo možno ihned začít se specifickou antivirovou chemoterapií a tak potlačit další rozvoj virové infekce. První humorální odpovědí na infekci je produkce specifických protilátek anti-HSV IgM, které je možno nalézt týden po infekci. Běžně je to průkaz současné infekce anebo projev reinfekce. Specifické protilátky IgG se objevují asi dva až tři týdny po primární infekci, ale jejich titr po několika měsících klesá. U nemocných s rekurentní infekcí se vzrůst titru neprojevuje. Průkaz IgG protilátek dovoluje posoudit imunitní stav nemocného a podává důkaz o předchozí expozici k HSV. Pomáhá diagnostikovat současnou (primární) infekci nebo reinfekci HSV vyšetřením párových vzorků sér a zjištěním sérokonverze. |
| Evidenční číslo SOP: | SOPVM1027 |
| Vytvořil: | MUDr. Petra Fajtová, Sang Lab - klinická laboratoř, s.r.o., 07.05.2020 |